| STARŠÍ ČÍSLA |
|
| 11 12 2009Bylo mi z toho, jak se říká, ouzko. Navštívil jsem před nedávnem Hamburk. Shodou okolností ve dnech, kdy jsme si připomínali dvacetiletí, uplynuvší od doby, kdy zabalit si kufřík a vyrazit směrem západním bylo něčím neobyčejným. Když jsme pak vyjeli, zírali jsme zde tehdy na leccos – často také na architekturu a logiku urbanismu. V Hamburku v listopadu 2009 se mi bohužel opět vrátil již zapomenutý pocit, že jsem někde jinde, že jsem na Západě, v systému, kde zdá se všechno radostnější, pestřejší, kvalitnější a především vytvořené pro člověka. Prohlédl jsem si například Hafen City, nově stavěnou městskou čtvrť na místě bývalých doků v hamburském přístavu a srovnával s Prague Marina, jejíž zárodek vyrostl v Holešovicích u ramene Vltavy. Na jedné straně, tedy té západní, krásná architektura včetně detailů, množství nové zeleně, jednoduchý design městského mobiliáře, množství ploch pro veřejnost nejen zde bydlící, živý parter plný běžných obchodů, hospůdek a obyčejných kaváren, ve správném poměru namíchané byty, (převážně družstevní a tedy dostupné) s administrativou, školkami, kulturními zařízeními. Radost z řeky a průhledů na ni. Město pro člověka. Na straně druhé, té východní, holešovické, vznikly bariéry monobloků, které řeku lidem doslova ukradly. Město nikoliv pro člověka, ale pro developery – ani metr nazmar. Ghetta nikoliv pro život, ale doporučovaná jako tzv. vhodné investice. Zlatokopecký přístup k území. Především však hloupý, tupý a nezodpovědný. Po nás potopa. Doporučuji sbalit kufřík a osvěžit duši v deltě Labe. |
